Rok se sešel s rokem a letos již po desáté se u Bílého kůlu v Jestřebích horách od předsedy KČT v Úpici Mirka Vořechovského ozvala věta:

"Tímto okamžikem byla turistická sezona v Jestřebích horách zahájena!"

Týden před touto akcí tady proběhl happening spojený s instalací opravené tabulky na Bílý kůl. Sešla se nás, členů KČT Úpice, pouze hrstka. Při takovém pravém aprílovém počasí, jaké tu bylo, se ani není co divit. I když... nejsme z cukru nebo ze soli, že! No nic. Ještě že jsme měli s sebou náš MBJB (Mobilní Bufet Jestřebí Boudy). Díky němu nám ta zima a mokro tolik nevadilo. A ještě jsme udělali radost dvěma procházejícím partám turistů, kteří nám pomohli zlikvidovat skoro všechny zásoby MBJB (medoviny bylo móóc málo). Ti nám po chvilce zamávali a pokračovali svou cestou. My se zase vrátili s bufetem na boudu, abychom se v příjemném prostředí a mezi kamarády ohřáli. Všichni jsme doufali, že za týden bude lépe. Nebude!

A tak jsme se po týdnu opět sešli u Bílého kůlu. Nyní už při oficiálním zahájení turistické sezony v Jestřebích horách. Časné ranní sluníčko nám ukázalo, jak by mohlo být, kdyby... Jenže se zatáhlo a celý víkend panoval apríl. Sešla se nás tady pěkná řádka i přes panující nepřízeň počasí. Všichni jsme si vyslechli fanfáry, které zahráli žáci úpické ZUŠ A. M. Buxton. Pak nás pozdravil předseda Svazku obcí Jestřebí hory pan Zdeněk Špringr. Dále nám všem popřál mnoho šťastných kilometrů pan Václav Hovorka, předseda Královéhradecké oblasti KČT. MBJB byl stále obklíčen žíznivými a hladovými turisty. Ti si na ohýnku, obleženém nahřívajícími se výletníky, mohli opéct párek tady zakoupený nebo z vlastních zásob. Ten pak měli možnost spláchnout horkým grogem nebo čajem či kávou. Také teplou a studenou medovinou i pivem. Po skončení oficiální části většina účastníků pomalu nabrala kurz k Jestřebí boudě. Na ní v teple pookřáli a po občerstvení se postupně vydávali ke svým domovům.

My ostatní jsme vytrvali, v poklidu vyčkali večera a připravovali se na Medovinový maškarní bál. Ten zase neměl chybu! Jako ostatně všech osm předchozích. Muzikant Olda Meisner se všemožně snažil nás na parketě uhonit, ale myslím, že se mu to moc nedařilo. Jo a taky masek se letos urodilo celkem dost. Jen tak dál!

A na závěr si neodpustím malé zamyšlení. KČT Úpice má něco přes stovku členů. K Bílému kůlu nás přišla sotva třetina a to počítám i obsluhu MBJB. Večer na maškarním nás bylo jen okolo dvaceti členů, a to zase i se službou na boudě. A to jsou skoro pořád stejní lidé. Vždyť i na členské schůze chodí stále ti samí členové. Není to škoda? JE! Myslím si totiž, že právě na takovýchto akcích bychom se měli scházet v hojném počtu a vzájemně se poznávat. Měli bychom vědět a znát, kdo všechno v klubu je. A v této době, kdy se nedá ještě moc dělat na zahrádkách a doba dovolených ještě nenastala, je to čas k tomuto jak stvořený. Donuťme se opustit po zimě teplo domácího krbu, zvednout zadky z křesel a vypravit se do probouzející se přírody. Večer potom zakončit posezením s kamarády a užít si trochu zábavy je už jen třešinka na dortu. Vždyť té zábavy zas tak moc pro sebe v průběhu roku nemáme. Přece to všechno děláme hlavně pro nás, členy klubu. Zkusme se zamyslet a něco pro to udělat!

Nashledanou na dalších akcích našeho KČT nebo alespoň zase za rok na "Bílé" a na Maškarním!

Dnešní den pro mě nezačíná nejlíp! Ráno vstávám sám, ještě levou nohou a samozřejmě pozdě! Při pohledu z okna se na mě mračí vlhko a nevlídno. Při pomyšlení na domluvu s partou přátel, že vyrazíme podpořit naši akci "Za ohřátou medovinou" na Jestřebí boudu, mi přeběhne mráz po zádech. Nejraději bych se vrátil do vyhřátého pelíšku. Ale můj vrozený smysl pro kamarádství :-) mi nakonec nedovolí zůstat doma. A tak jsem byl v domluvený čas na místě srazu a společně jsme se vydali na Jestřebí boudu.

Řeknu Vám, že na to, jak počasí ráno vypadalo, byla cesta velmi příjemná. Místy se sluníčko snažilo přemoci závoje plujících mraků a párkrát se mu to skoro povedlo. Po příchodu na boudu naši partičku čekalo překvapení. Jestřebí bouda byla obložena spoustou běžek a hospoda plná odpočívajících a sušících se turistů. Tak tohle jsme fakt nečekali v tomhle počasí. Ale je to dobře, že sem lidé chodí za každého počasí. Proto tady Jestřebí bouda je!

Našli jsme si volná místa, usadili se a samozřejmě zakoupili, za směšný peníz, diplom za účast. Potom přišla na řadu ohřátá medovina. Proto jsme sem šli, že. Po dobrém jídle, které pro všechny příchozí turisty zodpovědně připravila parta našich kamarádů ve službě, nám nezbylo nežli opustit útulné prostředí boudy a vydat se na zpáteční cestu. Padla mlha a venku teď bylo ještě hůř než při cestě nahoru. Díky tomu se nikdo z nás nezdržoval "kocháním" okolní přírodou a mazali jsme nejkratší cestou k domovům. Já tak ještě stihám odpolední rodinnou oslavu. Takže mi ten den končí dobře, vzhledem k tomu, jak špatně začal.